P. S.

Žalman

1:Stála Du vrátek tGmaj7ichá a smD7ířená,
jen vítr bGušil do drátEů jak do cimbAálku,
já chtěl nDazpátek k nGmaj7í se vrEmátitE7 
a věděl, žGe zas prohrávEám dívčí vAálku,
do jedné z kEmomor svýho sGrdce mě na jeden zDápad zamykD7á,
proč se mi z Gúdolí a hEor tam od ní tGmaj7ěžko utíkDá.
R:Tak se nemrač, lEmásko, že se rGáno s nocí ztrDácím,
třeba jednou, lEmásko, postavGmím ti velkou mDáj,
nezapomeň, lEmásko, že i jGá se v zimě vrDacím,
pak nám budou, lEmásko, pod peřGminou srdce tDát.
2:Chtěl bych zase jít tou její krajinou,
ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,
její slzy pít, když se tak bála,
že bez boje zas prohrává mě vedle sebe,
na dráty vítr smutně hraje, když si mě rosou vyprovází,
proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko odchází.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:53:39.794+00:00
Výsledky hledání: